Bylinkářství


Byliny      Sbírání bylin      Bezoárové kameny      Kouzelnické stromy      Kouzelnické keře

Bezoárové kameny

Kde se vytvářejí:
v předžaludcích, žaludcích i střevech nejčastěji přežvýkavců.
Vzhled a složení:
většinou se jedná o kulovité útvary, jejichž základem jsou nestravitelné části potravy jako větévky, pryskyřice, srst olizovaná a spolknutá s potravou apod. Nejprve jsou vláknité, ale časem se díky pohybu žaludečních štěn zakulatí nabo získají mírně válcovitý tvar. Na tomto zíkladu se usazují další organické složky a anorganické soli, z nichž se uvolňuje vápník, který tvoří na povrchu tělesa pevný hladký povlak. V našich podmínkách jsou tyto kameny velikosti čočky až holubího vejce, někdy jejich i několik.
Původ názvu:
bezoár vznikl z perského slova bazahar, což znamená protijed. Bezoárový kámen (konkrece) se v Orientu pokládal za látku, která měla léčivou a magickou moc a sloužila i jako amulet proti všem chorobám. Užíval se roztlučený na prášek nebo v roztoku. Historie bezoárových kamenů sahá až do pravěku, kdy se vnitřnosti zvířat (ale někdy i lidí) pokládaly za zdroj božských informací. Ze stavu a z obsahu vnitřností věštili kněží primitivních národů, ale i římští haruspikové, budoucí události. Každá nález bezoárové koule se vysvětloval jako šťastný pokyn božské bytosti.
Použití:
Dřívější léčitelstvé vykládalo téměř všechny tělesné i duševní choroby jako otravu životních šťáv. Roztlučen=é bezoárové kameny s proto používaly jako lék při otravách všeho druhu - proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, epilepsii a dokonce proti zlým duchům.
Výskyt:
nejznámější je koza bezoárová, která je v Orientu rozšířená v několika geografických odrůdách, v jejichž orgánech byly často nalézány.
Ve střední Evropě byly dostupnější bezoárové kameny z kamzíka (odtud název kamzičí koule) a především z kozorožce. Vysoká poptávka po nich ohrozila koncem středověku kozorožce téměř k vyhubení. O bezoárových koulích kozorožců se tvrdilo, že umožňují průhled zdí a tomu, kdo je nosí u sebe, zabezpečují ochranu proti zranění sečnou, bodnou i střelnou zbraní. A to se tvrdilo ještě začátkem 19. století. V některých muzeích se dochovaly bezoárové kamenyzasazené do drahých kovů a zdobené drahokamy. Pocházejí ze 16. a 17. století.
Druhý bezoár:
tímto názvem se také nazývá zvolna tuhnoucí žlutohnědá nasládle vonící tekutina, která se hromadí ve vnitřním koutlu oka, zvaném slzník. Bezoár mají jen některé druhy přežvýkavců. Nejznámější je u jelena, ale má ho i daněk a muflon. Srnčí zvěři chybí. Pževážně v době říje roztírá zvěř výměšek slzníku - bezoár - jako pachové znamení o větve a kmeny. Bezoár, někdy také nazývaný světlomaz, je tedy něco docela jiného než bezoárový kámen.